Nestabilní angina pectoris se vyznačuje právě již řečenou nestabilitou. Jejím typickým projevem je vznik či náhlé zhoršení doposud stabilních anginózních obtíží. Označení nestabilní angina pectoris se však týká jen potíží, které jsou přítomny při malé námaze či dokonce v klidu. Do jedné skupiny s nestabilní anginou pectoris je dnes obvykle zařazován i „infarkt myokardu menšího rozsahu“ nazýván obvykle i v češtině anglickou zkratkou non-STEMI. Pro něj je typické, že nedochází pouze k nedokrevnosti části srdce – tedy ischemii, ale již i k odumření některých srdečních buněk. Důvodem, proč se tyto „menší“ infarkty přiřazují k nestabilní angině pectoris je to, že se u nich uplatňují stejné diagnostické i léčebné postupy.

I za předpokladu dobré léčby je při přítomnosti nestabilní anginy pectoris a non-STEMI infarktu pravděpodobnost úmrtí nebo vzniku infarktu myokardu do jednoho měsíce přibližně 5-12%, přičemž velice záleží na individuálním riziku každého jednotlivého pacienta a způsobu aplikované léčby. Tato forma ischemické choroby srdeční je tedy již bezprostředně životu nebezpečná a vyžaduje velmi intenzivní léčbu včetně kratšího pobytu v nemocnici.