Odpověď na tuto otázku je nesmírně individuální a závisí výrazně na věku nemocného, jeho životním stylu, návycích a především na rozsahu aterosklerózy všech tepen včetně věnčitých a jejich důsledků. Obecně lze konstatovat, že rizika erektilní dysfunkce (neschopnosti dosáhnout či udržet uspokojivou erekci), jsou v podstatě identická s rizikovými faktory aterosklerózy, a proto se oba tyto stavy často vzájemně kombinují. Na druhou stranu erektilní dysfunkcí trpí zřejmě až polovina mužů ve věku 45-65 let. Většina takto postižených o těchto potížích své okolí ani lékaře obvykle neinformuje. Léky, které podporují erekci u mužů (např. sildenafil – Viagra, tadalafil – Cialis, vardenafil – Levitra) jsou velmi účinné, avšak v kombinaci s některými léky podávanými při onemocněních srdce nebo krevního oběhu (především nitráty a alfa blokátory) mohou způsobovat výrazné snížení krevního tlaku. Ačkoliv v literatuře existují jednotlivá sdělení o takto vzniklých stavech s nízkým krevním tlakem, celkově toto riziko není velké a to především pokud se vyhneme kombinaci s nitráty. Určité zvýšené riziko komplikací mohou mít nemocní s projevy srdečního selhání a také se sníženou funkcí ledvin.

U nemocných s příznaky ICHS je v této souvislosti vhodné provedení zátěžového testu. Pokud je pacient schopen zvládnout aspoň střední zátěž, pak jsou pro něj sexuální aktivity pravděpodobně bezpečné. V potaz musíme vzít i fakt, že pohlavní styk je zpravidla fyzicky náročnější pro muže a to zvláště, je-li potencován některým z léků podporujících erekci. V případě proběhlého infarktu myokardu se obvykle doporučuje vyčkat se započetím sexuálních aktivit přinejmenším 2-4 týdny. Neexistují důkazy, že by sexuální aktivity za výše uvedených předpokladů zvyšovaly riziko vzniku infarktu myokardu nebo náhlé smrti.