Problémem operačního řešení je dlouhodobá průchodnost štěpů (bypassů). Prakticky ve všech případech se jako jeden z bypassů použije tepna zásobující jinak hrudní stěnu. Její konec se nejčastěji našívá na obvykle nejvýznamnější větev levé věnčité tepny. Na většině chirurgických pracovišť se jako další štěpy používají žíly, které se odeberou z dolních končetin. Tyto žilní bypassy však mají horší dlouhodobou průchodnost. Tepenný štěp, jak byl uveden, je dobře funkční ve více 90% případů i deset let po operaci. Žilní štěpy jsou deset let po operaci téměř v polovině případů uzavřené a z otevřených žilních bypassů jich má polovina významné zúžení.

Problémem katetrizační léčby je zpětné zužování věnčité tepny v místě provedené intervence. Při implantaci lékových stentů je pravděpodobnost zpětného zúžení tepny v místě intervence menší než 10%.