Průběh infarktu myokardu se významně liší v závislosti na jeho rozsahu, rychlosti přivolání záchranné služby a vzniku významných komplikací brzy po jeho vzniku. Nejnebezpečnější jsou pro pacienta hodiny těsně po vzniku příznaků infarktu. V této době je nejvyšší pravděpodobnost jak vzniku poruch srdečního rytmu, které vedou k rychlému úmrtí nemocného, tak i dalších komplikací.

Současně si musíme uvědomit, že v této akutní fázi lze ještě mnohé zachránit tím, že se pacientovi podá léčba zajišťující zprůchodnění uzavřené věnčité tepny. Na druhou stranu tato rozhodující fáze infarktu trvá obvykle jen mezi 6-12 hodinami od jeho vzniku. Pozdější léčebné zásahy jsou rovněž důležité, avšak jedná se spíše o léčbu následných komplikací a předcházení jim, než o léčebné úkony vedoucí přímo ke zmenšení či eliminaci infarktového ložiska. Toto sdělení by tedy mělo být zásadním imperativem v tom smyslu, že s přivoláním lékaře při možnosti rozvíjejícího se infarktu myokardu nesmíme váhat. V této fázi se skutečně jedná o boj s časem podle hesla: „Time is muscle – čas je sval“.