Tato otázka vyžaduje zcela individuální přístup. Pro většinu nemocných jednoznačně platí, že kontrolovaná fyzická aktivita je prospěšná i po infarktu myokardu a to dokonce i v případě těžší poruchy srdeční funkce. Optimálním řešením je pohybová rehabilitace za kontroly lékaře, jak se i u nás na některých místech provádí. Základem k doporučení je však především znalost zátěžové kapacity pacienta a provedení podrobného zátěžového testu dříve, než se do postupného tréninku pustí. Pokud pacient vykonává trénink sám, pak by neměl přesahovat hodnotu 60-70 % své maximální tepové frekvence. Tu lze odhadnout na základě výpočtu 220 minus věk. Pro 70letého pacienta je tedy maximální tepovou frekvencí hodnota 150/min a doporučenou tréninkovou hodnotou pak 90-105/min. Jako přijatelné způsoby fyzické aktivity se jeví rychlá chůze („nordic walking“), pomalý běh, jízda na kole, aerobic, tenis, golf či plavání. Je pravděpodobné, že se započetím fyzického tréninku dojde i ke snížení hmotnosti. Pacienty může povzbudit, že v případě zvýšení fyzické aktivity se příznivé metabolické účinky tréninku dostavují již dříve než dochází ke snížení celkové hmotnosti.